„…Ve stínu temnoty jsou všechny věci jasnější…“

Nový článek z kodexu je tady! Poslední rasa odhalena... Rozhodně nezapomeňte přidávat své názory a komentáře...

• Příběh
• Novinky
• Knihovna

Příběh

Aedan stál ztuhlý hrůzou a snažil se vybavit si posledních pár okamžiků. Vzplanuly mu ruce, zapálil dalšího chovance a ten pak vypadl z okna. Naprázdno polkl. Za tohle mu jistě setnou hlavu a ještě před tím ho bude čekat velmi nepěkný trest, který jistě a ráda vymyslí lady Isvora. Nevěděl co dělat, ale věděl že něco udělat musí. Dlaněmi zašmátral za sebou a nahmatal okenní rám. Prudce se otočil a vyskočil z okna. Při pádu ho provázely vydě�..

Kapky deště nepravidelně bubnovaly na okenní tabulku. Aedan se s tlumeným zamručením převalil na rozvrzané posteli, a pohled mu padl na okno vysoko nad postelí. Byly na něm mříže. Když sem spolu s Evanlyn dorazil, stačil si všimnout, že zamřížované jsou jenom okna v levém křídle. Tam byly ubikace pro nováčky a problémové chovance. Aedan byl nováček a podle všeho hned první den vyhodnocen jako problémový. Jeho výbušná povaha mu na tomto místě nebyla zrovna k užitku..

Oblohu náhle proťal jasně bílý blesk a vzápětí jej doprovodilo hlasité prásknutí. Déšť smíšený se sněhem se začal prudce snášet na zem, a zaháněl lidi v ulicích Orlího drápu zpět do jejich domovů. Isvora stála na prostorném balkónu a usmívala se. Kapky deště dopadaly na její hnědou pokožku a klouzaly dolů po černých kudrnatých vlasech, které ji sahaly kousek pod lopatky. Byla na sebe pyšná. Jako protektora sirotčince si před lidmi nemohla dovolit pr..

Aedan se narodil verdarijské ženě Eruaně, pátého dne Jitřníku. Již od prvního dne života vyrůstal bez otce a jeho matka vždy odmítala jakékoliv rozhovory na toto téma. Eruana se živila prodejem masa ve stánku na Tržišti smíru a jen díky tomu dokázala mladého Aedana uživit. Prožil spokojené dětství. Nepatřili sice do nejbohatší vrstvy verdariánů, jejich domovem byl starý dům namísto paláce ale nikdy si na chudobu nemohli stěžovat. Kamenné stěny domu byly pro Aedan..

Byla noc, černá obloha přikrývala vesničku Taer a pouze měsíční svit ozařoval temné uličky.
Dlouhovlasý muž se světlými vlasy kráčel okolo rozlehlého náměstí a do ticha tmy pronikalo pouze křupání drobných kamínků pod jeho nohama. Muž byl vysoké, plnoštíhlé postavy, oděn v černém hábitu s přezkou. Náhle z malých uliček vesnice zabočil směrem k mýtině u lesa. Kráčel po vyšlapané stezce a nechával po sobě stopy v rozbahněné z..