„…Ve stínu temnoty jsou všechny věci jasnější…“

Nový článek z kodexu je tady! Poslední rasa odhalena... Rozhodně nezapomeňte přidávat své názory a komentáře...

Kapky deště nepravidelně bubnovaly na okenní tabulku. Aedan se s tlumeným zamručením převalil na rozvrzané posteli, a pohled mu padl na okno vysoko nad postelí. Byly na něm mříže. Když sem spolu s Evanlyn dorazil, stačil si všimnout, že zamřížované jsou jenom okna v levém křídle. Tam byly ubikace pro nováčky a problémové chovance. Aedan byl nováček a podle všeho hned první den vyhodnocen jako problémový. Jeho výbušná povaha mu na tomto místě nebyla zrovna k užitku, a tak se přibližně hodinu po svém příjezdu dostal do křížku s Mathiasem – vysokým svalnatým klukem, kterému mohlo být zhruba stejně jako jemu. Mathias mu zrovna klečel na hrudníku a svými dlouhými prsty svíral jeho hrdlo, když do místnosti vešla lady Isvora následovaná jedním zbrojnošem, který od něj Mathiase odtrhl.

Isvora byla protektorkou sirotčince a každý člověk v sirotčinci z ní měl nevídaný respekt. Byla to mladá žena výrazně hnědé pleti s černými, kudrnatými vlasy, dlouhýma nohama a nepříjemným pohledem. Když na někoho řvala na čele ji vyrazily krůpěje potu, oči mírně vylézaly z důlků a sliny z úst poprskaly každého, kdo stál příliš blízko. Přesně takhle se tvářila také dnes, když přistihla jeho a Mathiase při rvačce v jídelně. Doteď sám nevěděl proč ale Isvořin výraz mu v té chvíli přišel neuvěřitelně komický a tak ve chvíli kdy se sirotčincem nesl její jekot, vyprskl smíchy. Na výrazu, který protektorka nasadila potom, už ale nebylo komického vůbec nic. Levou rukou si projel po zádech, kde ho stále pálily šrámy od rákosky. Zhluboka si povzdechl, otočil se na druhý bok a znovu zavřel oči.

Probudil ho hlas gongu. Teď měl deset minut na to, aby se umyl, oblekl a ustlal si postel. Po uplynutí této doby se ve dveřích zjeví lady Isvora a provede důkladnou prohlídku pokoje. Jestliže kdokoliv z pěti lidí v ložnici nestihl splnit jednu z ranních povinností, znamenalo to pro všechny začátek dne bez snídaně. Aedan vyskočil z postele, rychle se umyl a oblékl právě ve chvíli, kdy do pokoje vstupovala protektorka ústavu. Kritickým pohledem sjela všechny v místnosti, včetně dvou vychovatelek, které stály za ní. S jiskřičkami v očích začala šmejdit po ložnici, sem tam nakoukla pod pokrývku, než se nakonec s mírně zklamaným výrazem ve tváři zastavila u dveří.

„V pořádku, běžte do jídelny“ prohlásila nakonec úsečně, Aedanovi věnovala jeden ze svých nejstrašnějších pohledů a opustila jejich ložnici. Atmosféra v pokoji se po ranní prohlídce mírně uvolnila, a Aedan se zařadil do štěbetajícího davu mířícího do jídelny. Zbytek dne byl až jednotvárně nudný. Zbytek dne strávil praním, věšením a zašíváním oblečení, sekáním dřeva na zimu, pomáháním v kuchyni a dalšími užitečnými pracemi. Bylo známo, že sirotčince své chovance učí všem možným domácím pracím, a poté je posílají do domů bohatých rodin jako pracanty.

Takto to šlo celý týden. Budíček, prohlídka, snídaně, práce, spánek. Když dokázal držet jazyk za zuby, nikdo z vychovatelů sirotčince o něj nejevil sebemenší zájem. Evanlyn pobyt v sirotčinci zvládala mnohem hůř. Ale největší problém tvořil Mathias. Ten zřejmě našel smysl svého života v neustálém vyvolávání roztržek s Aedanem.

Bylo už po setmění, když se Aedan po náročném dnu ploužil do své ložnice. Ještě před chvíli stál ve věži a mistr sokolník mu vysvětloval jak správně pečovat o poštovní ptáky.
„Kohopak to tu nevidím!“ Mathiasův syčivý hlas prořízl ticho noci. Aedan se prudce otočil, právě ve chvíli kdy do něj někdo prudce strčil a on se svalil na zem. Chodbu naplnil posměšný smích několika dalších lidí. Rychle se vyškrábal na nohy, zamhouřil oči a ve tmě rozlišil siluety pěti lidí. Mathias vykročil směrem k němu.

„Copak, hledáte Mathiasův mozek?“ prohodil s přátelským úsměvem směrem k ostatním chlapcům. Musel získat čas. Sám se proti pěti lidem nemůže ubránit, a kdyby způsobil nějaký hluk lady Isvora by mu zrovna nepomohla.

„Ten humor tě brzo přejde“ Mathias se samolibě usmál a téměř líně došel k Aedanovi.
„Tvá matka byla děvka, že? Věřím, že hodně dobrá a co se týče jejího mozku…-“ V další vteřině se událo hned několik věcí. Aedan se ohnul a ramenem napřed prudce narazil do Mathiasova břicha. Ten se zlomil v pase a svezl na jedno koleno. Aedan chvíli zadoufal, že ho jeho prudký výpad nepřítele vyřadil z boje, bohužel tomu tak nebylo. Mathias se s funěním zvedl ze země. Už se opět usmíval a vypadal, že se dobře baví. Aedan se zhluboka nadechl a napřímil se. Pokusil se vykopnout pravou nohou dopředu a zasáhnout soupeře do brady ten ale rychle uhnul a udeřil Aedana přesně mířeným výkopem do boku. Ve chvíli už Mathias stál u Aedana a rukama začal svírat jeho hrdlo. Začal mu rychle docházet kyslík a před očima se mu začínaly dělat mžitky. Pak se v něm vzedmula vlna vzteku. Oběma rukama uchopil Mathiase za ruce a snažil se ho od sebe odtrhnout.

Najednou pevný stiskl, který svíral Aedanovo hrdlo povolil, a celou místnost naplnil příšerný řev. Jakmile otevřel oči, uviděl Mathiase, jak pobíhá kolem a obklopují jej plameny. Když mu pohled padl na jeho dlaně, vyšel z něj jen přidušený výkřik. Dlaně mu obklopoval oheň, i když ho vůbec necítil.
„Co se to tady dějě!“ Hlasité funění nasvědčovalo tomu, že protektorka se nebezpečně blíží k nim. Mathias udělal několik šouravých kroků směrem k oknu, a než stačil kdokoliv něco udělat, přepadl přes jeho okraj. Aedan se prudce vrhl k oknu, ale viděl už jen Mathiasovo tělo ležící na nádvoří. Když se otočil hleděl do běsnících očí lady Isvory.