„…Ve stínu temnoty jsou všechny věci jasnější…“
Nový Älánek z kodexu je tady! Poslednà rasa odhalena... RozhodnÄ› nezapomeňte pÅ™idávat své názory a komentáře...
Kapitola Ätvrtá - ÚtÄ›k
Přidal: Mason, 18.08.2013 v 21:34
Aedan stál ztuhlý hrůzou a snažil se vybavit si poslednÃch pár okamžiků. Vzplanuly mu ruce, zapálil dalÅ¡Ãho chovance a ten pak vypadl z okna. Naprázdno polkl. Za tohle mu jistÄ› setnou hlavu a jeÅ¡tÄ› pÅ™ed tÃm ho bude Äekat velmi nepÄ›kný trest, který jistÄ› a ráda vymyslà lady Isvora. NevÄ›dÄ›l co dÄ›lat, ale vÄ›dÄ›l že nÄ›co udÄ›lat musÃ. DlanÄ›mi zaÅ¡mátral za sebou a nahmatal okennà rám. Prudce se otoÄil a vyskoÄil z okna. PÅ™i pádu ho provázely vyděšené výkÅ™iky ostatnÃch dÄ›tÃ, a naÅ¡tvaný pisklavý hlas lady protektorky.
CÃtil, jak si rozrývá obÄ› dlanÄ› o studený kámen, nohama bolestnÄ› narážel do okennÃch parapetů pod sebou. Po nÄ›kolika vteÅ™inách, které se zdály nekoneÄnÄ› dlouhé, pÅ™ece jen prsty nahmatal dÅ™evÄ›ný rám. Sám nevěřil úspěšnosti jeho poÄÃnánÃ, pÅ™ece jen ale náhle prsty objal navlhlé dÅ™evo, zatnul svaly na pažÃch a….zůstal viset nÄ›kolik metrů nad zemÃ. S mÃrným úšklebkem na tváři si vzpomnÄ›l na doby kdy se svým strýcem Tanechem chodil do lesa a nosil těžké kusy dÅ™eva. „A tehdy se to zdálo zbyteÄné“ procedil spokojenÄ› skrz zaÅ¥até zuby a vytáhl se na trám.
„Uhni mi z cesty!“ zavÅ™Ãskala Isvora hlasem podbarveným hysterià a surovÄ› odstrÄila malou holÄiÄku, která stála ve dveÅ™Ãch. PÅ™edstava dalÅ¡Ãho pokusu o útÄ›k v protektorce tvoÅ™il smÄ›sici emocÃ. Na jednu stranu jà taková drzost dohánÄ›la k Å¡ÃlenstvÃ, na stranu druhou ji těšila pÅ™edstava, jak bude moct toho opovážlivce potrestat a jak se baron dozvà o jejà brilantnà práci – pokud jej chytÃ. „Vy – okamžitÄ› běžte za nÃm….COŽE? Jistěže máte…. MyslÃte si, že taky vyskoÄÃm oknem, a půjdu si tu bránu zavÅ™Ãt sama?“ Isvora brala schody po dvou, a zamÄ›stnávala svými rozkazy každého, koho na cestÄ› dolů potkala.
Venku již propukla pořádná bouÅ™e. Déšť smáÄel Aedanovi obleÄenà a lepil mu hnÄ›dé vlasy k obliÄeji.
NevidÄ›l skoro ani na krok, pÅ™esto běžel dál, jak nejrychleji dovedl. PÅ™imhouÅ™enýma oÄima mžoural pÅ™ed sebe a rychle se blÞil k bránÄ› – která byla stále otevÅ™ená. Najednou ho nÄ›co prudce udeÅ™ilo do bÅ™icha a on tvrdÄ› dopadl na zem. MÄ›l vyražený dech, do oÄà mu vytryskly slzy. Byly to jednak slzy způsobené náhlou a silnou bolestà a jednak slzy porážky. Nezvládl to. Chytili ho a teÄ ho Äeká už jen smrt. A co hůř, kdovà jaký osud potká Evanlyn. Donutil se otevÅ™Ãt oÄi a spatÅ™il malé, promoÄené stvoÅ™enà s blonÄatými vlasy a zelenými oÄima, které se na nÄ›j upÃnaly.
„Ev!“ vyjekl úlevnÄ› a pevnÄ› svoji sestru objal. „Co tady proboha dÄ›láš?!“ Vyjel na ni tvrdÄ›, stále ji ale pevnÄ› svÃral v náruÄÃ. „Já – slyÅ¡ela jsem hlasy….a kroky a nÄ›kdo..nÄ›kdo Å™ekl tvoje jméno a že .- nÄ›kdo spadl z okna a já myslela že to jsi, že to jsi….-“ Poslednà slova už ze sebe Evanlyn nedokázala dostat zhroutila se v pÅ™Ãvalu vzlyků Aedanovi na rameno. „Jsem v pořádku, Ev....vÅ¡echno bude dobré…“ pronesl konejÅ¡ivÄ› ke své sestÅ™e, a jeÅ¡tÄ› jednou ji pohladil po vlasech. V hlavÄ› ho kousala bolestná myÅ¡lenka. Nemůže tu zůstat. Ale zase nemůže vzÃt Evanlyn sebou. Z jeho rozjÃmánà ho vytrhl triumfálnà jekot protektorky. „Tady je máme, dva sourozence co nejdÅ™Ãv zabili svého kamaráda, a poté se spolu rozhodli utéct.“ Hlas lady Isvory nebyl ani trochu rozzuÅ™ený. PÅ™Ãmo pÅ™ekypoval spokojenostÃ, což bylo vidÄ›t i na jejÃm sladkém úsmÄ›vu.
Aedan uchopil sestru obÄ›ma rukama za hlavu, naklonil se k nà a zaÅ¡eptal jà do ucha. „VrátÃm se pro tebe, sestÅ™iÄko,“ pak jà od sebe prudce odstrÄil, až upadla do velké kaluže. „Uhni mi z cesty, náno pitomá!“ ZaÅ™val z plných plic, hodnÄ› nahlas aby to slyÅ¡elo celé nádvořà – na kterém už byl snad celý sirotÄinec. Rychle se vyÅ¡krábal na nohy a rozbÄ›hl se branou ven. Když probÃhal kolem Evanlyn, spatÅ™il na jejà tváři mÃrný – i když smutný- úsmÄ›v.