„…Ve stínu temnoty jsou všechny věci jasnější…“

Nový článek z kodexu je tady! Poslední rasa odhalena... Rozhodně nezapomeňte přidávat své názory a komentáře...

Jména v Redarii můžeme samozřejmě etnicky rozdělit a poznat podle ras, ale, jak se používají, to záleží opravdu na regionu. Pokud vezmeme v úvahu například mocnou Gryfí alianci, můžeme potvrdit, že příjmení je velice málo užívané. Jsou zde však i „přídomky“ takové podtituly, které si člověk vysloužil určitým chováním, mohou být kladné i záporné. Příjmení je druhé jméno a označuje příslušnost k nějakému rodu či místu. Používají ho tedy zejména šlechtici, poněvadž rod musí být významný, aby se mohl vyslovovat. Ale příslušnost k místu, to je jiná. Mnoho obyčejných lidí, ale i šlechticů ji využívají, pokud jejich rod upadl v zapomnění. Všichni přece známe příběh Edgara Býčí skály. Ale pro ujasnění čtenářů ho připomenu....

Edgar byl šlechtic a svůj čas trávil na hradě, který se jmenoval právě Býčí skála. Také patřil ke větvi rodu, která v té době měla v této oblasti obrovský vliv. Říkali si pánové z Býčí skály. Celý příběh dostane tvar, když do hradu jednou přijede Velekrál Samuel V. Edgar nečekal tak významnou návštěvu a proto byl právě někde v hlubokých hvozdech lovit kance. Když Velekrál projížděl podhradím až do tvrze, jeden vesničan otevřel dveře své zpustlé chaty. Došlo, koho to za významného muže vidí. Dostal geniální nápad. Neznáme jeho původní jméno, ale to nové znělo Rutger, pán z Býčí skály. Ihned se vydal do tvrze. Běžel tam rychle, protože Samuel už stál u brány.

Zatímco Velekrále odváděla oddaná a pokorná pážata úzkými průchody hradu, dostal se náš nový šlechtic až do Edgarovy komnaty. Rychle zničil jakoukoli zmínku o jméně Etgar a vzal si na sebe šlechtický oděv. Když už Velekrál netrpělivě očekával pána hradu, Rutger seběhl po schodech dolů do hlavního sálu. Samuel si už udělal pohodlí na hradním trůně. Rutger k němu přistoupil a uctivě se uklonil. Vzdal svému vládci hold a on už se začal rozemlouvat, co tu dělá. To už se ale neočekávaně vrátil Edgar z lovu, otrhaný jako nějaký sedlák, přesto nic nechytil. Samozřejmě krále nečekal. Když vstoupil unaveně do hlavní síně, nevěřil svým očím. Začal se klanět, ale na to už se Velekrál ptal Rutgera:“kdo je tento prosťák, pane?“ Rutger nestihl říct nic, přehlušil ho Edgarův udivený výkřik:“Cožpak vy mě nepoznáváte, milosti? To jsem já Edgar Býčí skála!“ Rutger na to lstivě:“Ach ano, ty jsi ten myslivec, nuže, kde je ten kanec, kterého jsi slíbil?“ Velekráli to stačilo, řekl jen:“Stráže, odveďte tohoto prosťáka!“ a Edgar naposledy vykřikl:“Je to podvodník, není to pán z Býčí skály,to já,podívejte se do komnat hradního pána, je tam kronika rodu!“ Rutger chtěl mít jistotu, že všechno vyjde a tak se rozhodl ukázat Velekráli kroniku. Samozřejmě byla upravena, ale Edgar to nevěděl. Když ji otevřeli, namísto něčeho vyčerněného, což Rutger vysvětlil neschopným písařem, tam stálo – Rutger, pán z býčí skály. A protože byl Rutget perfekcionista, ukázal Samuelovi i seznam poddaných z daňového výpisu, kde bylo napsáno toto – Edgar Býčí skála, myslivec/lovec. ...

A tak vznikl tento příběh, samozřejmě to Rutgerovi na dlouho neprošlo, byl popraven jedním z opravdových pánů z Býčí skály, kterého Edgar požádal o pomoc. Nevím, co tím chtěl Rutger dokázat, ale aspoň vidíme, jak je důležité správné rodové/místní jméno, protože ho může využít kdokoli. Ale sedláci se tím většinou nezaobírají, jim stačí jedno jméno.

Ale v jiných částech Redarie to je úplně jinak. Dalo by se to shrnout takto:
• Orkové a Temní elfové rodové jméno píší vždy a pokud se s někým dostatečně spřátelí, berou to jako čest říct své rodové jméno, místní jména nejsou příliš oblíbená.
• Lesní elfové využívají vždy jenom svá rodná jména, avšak někteří používají přídomky
• Seveřané milují přídomky, skoro každý nějaký má. Také rádi ukazují příslušnost k místu, ne ale velice často. A rodová jména neznají.
• Trpaslíci ze spolku mají typicky rádi všechno, co jde. Přídomky, rody i místa... Také někteří méně významní při představovaní používají jméno svého otce (Gargrim, syn Fohldirův).
• Elazarové jsou v tomto ohledu podobnější elfům. Nejraději říkají své rodné jméno. Rodové jen zřídka, přídomky považují za barbarské a místní jména se jim také moc nezamlouvají.



V každé říši Akathoru existují různé tituly. Někdy jsou tituly u různých ras shodné, někdy pravomocemi a někdy jen jménem. Od Velekrále až po obyčejného otroka.


1) Svobodný pán
Toto není skoro ani titul, je to pouze privilegium neodvádět daně. Tento „titul“ se získává zásluhou vůči šlechtici nebo říši. Dotyčný dostane kus pergamenu s královskou, nebo šlechtickou pečetí. Jedno z oprávnění držitelů tohoto titulu je možnost volně cestovat.


2) Leník
Leník má právo vlastnit půdu, pozemek a na rozdíl od Svobodného pána odvádí daně. Získává se poměrně dlouho a těžkou prací. K získání tohoto titulu je třeba dosáhnout 30 let.

3) Rychtář
Rychtář je služebník šlechty, spravuje vesnice a jeho úkolem je vybírání daní. Malou část z nich si nechává. Také ve vesnici vykonává tresty, za malé prohřešky.

4) Starosta
Starosta vlastní jednu vesnici , rovněž jako rychtář vybírá daně, nechává si jich ale víc. Většina z nich jsou rychtáři, tito už, ale mají nad vesnicí plnou moc, a proto mohou trestat i větší zločiny.

5) Zeman
Je to čestný titul udělovaný vyšším šlechticem za věrnou službu říši. Je zproštěn všech daní. Navíc má právo se soudit. Většina prostých lidí se už nedostane s titulem výš. Vlastní povětšinou malou tvrz nad vesnicí.

6) Rytíř
Jsou dva druhy rytířů – vlastnící půdu a nevlastnící nic. Ti první jsou zemany, avšak jsou povinni odvodem vojáků šlechtě, tedy nemusí bojovat sami, pokud nechtějí, ti druzí se živí svým mečem, povětšinou slouží baronům nebo majetným rytířům. Titul získají vojenskou službou nebo finančním darem šlechtě. Někteří ke tvrzi mají i usedlost.

7) Baron
Toto už je opravdový šlechtic. Má svůj rod i erb a vlastní hrad, vesnici i okolní krajinu. Jsou povinni opět odvádět vojáky, ale ve větším počtu a také musí být přítomen na sjezdu šlechty do sídla hrabství. Vojenská služba je povinná, pokud je baron vycvičen.

8) Markýz
Většinou je pánem hlavního města hrabství, odvádí daně přímo hraběti, nemusí odvádět vojáky. Patří mu malá část městských daní. Je jmenován hrabětem, většinou je zároveň jeho rádcem.

9) HrabÄ›
Je to dědičný titul rodu, získává ho vždy nejstarší syn. Vládne baronů, odvádí třetinu daní ze svých pozemků králi. Má k dispozici hraběcí vojsko. Králi odvádí vojáky v případě války, jinak ne. Vlastní hl. město hrabství, pár hradů a tvrzí a mnoho vesnic.

10) Markrabě – Povětšinou významný hrabě. Mezistupeň mezi vévodou a hrabětem. Vládne mnoha baronům a pár hrabatům. Tentokrát malou část daní odvádí přímo vládci a vojáky vévodovi. Dědičný titul.

11) Vévoda – Velice vysoké postavení. Takový „malokrál“. Vládne celému vévodství. Jsou mu podřízeni všichni. Dostává obrovské daně a jeho armáda činí stovky mužů. Někdy vznikají samostatná vévodství, ale povětšinou část většího celku. Dědičný titul.

12) Arcivévoda – Vévoda, který založil vlastní říši. Opět dědičný titul.

13) Král/Velekrál – Absolutně nejsilnější osoba v dané říši. Vládne všemu, co se v ní nachází, má pravomoc odebrat titul komukoli v říši. Jeho rozhodnutí v Gryfí alianci jde vyvrátit jedině hlasováním rady a získanou většinou proti.